Řecko | Evropa | Přidat do záložek
Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Foto galerie
Video galerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Uživatel nepřihlášen.
OnLine: 0 | 1
Přihlášení
© 2011 Cestujeme Tureckem
webmasterrecko.name

Historie Malé Asie

Tisknout dokument

Malá Asie byla posvátnou zemí už od Starého zákona: Archa Noemova zakotvila na hoře Ararat, prorok Abrahám žil v Urfě a Harranu. Se vznikem křesťanství přišly i nové události : apoštol Pavel se narodil v Tursu a proputoval téměř celou Anatolií, Kristovi apoštolové poprvé začali používat slova křesťan, křesťanství po svém jednání v jeskyni sv. Petra v Antakyi, Jan napsal své Evangelium v Efesu, Panna Marie strávila poslední roky života v Efesu, prvních sedm křesťanských kostelů se nacházelo v Anatolii, první koncily se konaly na půdě Malé Asie: Iznik (Nicaea), Efesos, Chalkedonie.

V roce 330 se bývalý Byzantion (dnešní Istanbul), stal hlavním městem Východní římské říše. Dostal jméno Konstatntinopolis, podle císaře Kostantina Velikého, který se zároveň stal císařem impéria, o jehož historii by se dala napsat samostatná kniha. Křesťanství bylo přijato za státní náboženství a Konstatntinopolis se stal významným ekonomickým a uměleckým centrem. Nejen zde, ale i v dalších místech Anatolie, byly vybudovány významné byzantské monumenty. Impérium se stalo cílem útoků Arabů ( 7. stol.), Pečeneků (11. stol.) a v různých obdobích dalších barbarských národů. Byzantská říše byla svědkem 11 křížových výprav, z nichž ta ve 13. Století napadla a vyrabovala Konstantinopolis. Po válce Malazgirt v roce 1071, kdy zvítězili Seldžučtí Turci proti císaři Romanu Diogenovi, začala byzantská říše postupně upadat. Po dobytí Istanbulu Turky v roce 1453 zanikla úplně.

Sedžukové, Osmané a Turecká republika.

Tisícileté sucho vyhnalo původní obyvatele Střední Asie na pouť úrodnou půdou. Tato migrace stovek tureckých kmenů a rodin skončila ve všech koutech Anatolie. Zde se usadili, adaptovali, smísili s místními národy a vytvořili zvláštění směs kutur. Vybudovali dvě velká impéria: Anatolští Seldžukové vládli od 11. století až do invaze Mongolů do Anatolie ve 13. století: Největší impérium světa, Osmanskou říši, trvající do konce 19. století. Obě tato impéria zanechala v Anatolii význačné stopy svých kultur.

Anatolští Seldžukové si v době své nadvlády vždy zachovali toleranci k původním obyvatelům, k jejich zvykům, stylu života a víře. Naopak se jim podařilo odstranit feudální útlak a nastolit nový, pokrokový a mírumilovný způsob spolužití. Ve stejném přátelském a mírovém postoji pokračovali i Osmané. Jen tak mohla tato mozaika národů a kultur společně žít po téměř tisíc let.

Ještě před příchodem Turků se na území Anatolie nacházely důležité obchodní cesty (Hedvábná cesta, Cesta Marca Pola), zajišťující obchod mezi Evpropou a Dálným východem. S oslabením pozice Byzantské říše se však tyto cesty staly cílem útoků lupičů, kteří využívali nastalé anarchie. Aby se zabránilo úpadku obchodu, Anatolští Seldžukové vystavěli podél těchto cest stovky kervansarajů, poskytujících služby karavanám. Osmané postupně upustili od nomádského způsobu života a začali se usazovat na jednom místě. Začali se obklopovat architekturou, ve které si vytvořili vlastní styl: lázně, školy, mešity, knihovny a mnohé další monumentální objekty. Příklady tohoto stylu se nacházejí nejen v Istanbulu, který byl hlavním centrem vědy a umění, ale i po celé Anatolii. Osmanská říše zkolabovala po 1. Světové válce, na její místo nastoupila mladá Turecká republika, založená v roce 1923 po krvavé osvobozující válce. Turecko, jediný demokratický a laický stát v muslimském světě, je dnes pro svoji politickou a ekonomickou snahu, přetrvávající od roku 1923 nerozlučnou součástí západního světa.